sobota 28. února 2015
neděle 15. února 2015
sobota 14. února 2015
KVÍTEK
Alexandr Sergejevič Puškin
Hle, kvítek suchý, vyvětralý
tu založený v knize zřím,
a struny duše chvět se jaly
hned rozjímáním podivným.
Kde kvet? A v které léto ranní?
Jak dávno? Kým byl utržen?
Zda známou mně či cizí dlaní?
A proč v té knize podržen?
Zda v paměť na shledání vřelé
či na loučení plné muk?
či na procházky osamělé
tmou doubravin a tichem luk?
Kde v světě ti dva dlí tou dobou?
Jest ona živa? Jest on živ?
či uvadl již život obou
jak toto němé dítko niv?
ROSA COELI
Jan Skácel
Na celém světě není tolik ticha
jako když sněží v Dolních Kounicích
a probořenou střechou katedrály
snáší se k zemi bílý sníh
Slavík tam zpívá v létě celou noc
a němá luna na cimbálek hrá
stříbrný nástroj který nemá strun
pod volným nebem v troskách kláštera
Ty holé zdi tu stojí po staletí
kde byla dlažba dávno roste pýr
z přadena touhy panna odmotává
a nad hlavou jí létá netopýr
Když odmotala všechnu hebkou přízi
složila ruce v klín a zatajila dech
na nebi zvolna zhasínají hvězdy
a netopýr jí usnul ve vlasech
A co jsou staletí a co je vlastně věčnost
než ve vesmíru opuštěný kout
Ve studni času utopil se okov
na dno té studny nelze dohlédnout
pátek 13. února 2015
Vlčí máky
Jaroslav Uhlíř
Kdyby žila v době barokní,
jezdíval bych každé jaro k ní,
napudrován a s bílou parukou
nosil bych po parku ji na rukou.
Kdyby žila v době rokoka,
kráčel bych s ní kolem potoka,
pak bych se sklonil jako amant k ní
a říkal tyto verše galantní:
Vlčí máky, vlčí máky,
choulostivé na omak,
taková jsi, lásko, taky,
jako mák, jako mák.
Samý příslib, samé hrátky,
samý úsměv koketní,
nesahejte na mé plátky
okvětní, okvětní.
Kdyby žila v době empíru,
koupil bych jí šaty na míru,
v kterých by vypadala anticky,
aby mě milovala na vždycky.
Kdyby žila v době secesní,
s kým by chodil Mucha? Přece s ní.
Do vlasů vetknul by jí vlčí mák
a chtěl by kresliti ji jenom tak,
na plakát.
Vlčí máky, vlčí máky,
choulostivé na omak,
taková jsi, lásko, taky,
jako mák, jako mák.
Samý příslib, samé hrátky,
samý úsměv koketní,
nesahejte na mé plátky
okvětní, okvětní.
Jaroslav Uhlíř
Kdyby žila v době barokní,
jezdíval bych každé jaro k ní,
napudrován a s bílou parukou
nosil bych po parku ji na rukou.
Kdyby žila v době rokoka,
kráčel bych s ní kolem potoka,
pak bych se sklonil jako amant k ní
a říkal tyto verše galantní:
Vlčí máky, vlčí máky,
choulostivé na omak,
taková jsi, lásko, taky,
jako mák, jako mák.
Samý příslib, samé hrátky,
samý úsměv koketní,
nesahejte na mé plátky
okvětní, okvětní.
Kdyby žila v době empíru,
koupil bych jí šaty na míru,
v kterých by vypadala anticky,
aby mě milovala na vždycky.
Kdyby žila v době secesní,
s kým by chodil Mucha? Přece s ní.
Do vlasů vetknul by jí vlčí mák
a chtěl by kresliti ji jenom tak,
na plakát.
Vlčí máky, vlčí máky,
choulostivé na omak,
taková jsi, lásko, taky,
jako mák, jako mák.
Samý příslib, samé hrátky,
samý úsměv koketní,
nesahejte na mé plátky
okvětní, okvětní.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)