Měla jsem to štěstí, že jsem se před lety osobně setkala s Jindřichem Svobodou výborným uměleckým knihařem. Jeho práce i dílna zůstanou v mojí vzpomínce.

Jan Skácel
Chvála knihařského umění
(napsáno k poctě Jindřicha Svobody, 1984)

Když básník někdy nahlas vysloví
svědectví ticha, záponu své pře,
je slovo nahé,
snad zmrzlo by
na tomto světě, nebýt knihaře,
mistra, jen umí slova oblékat.

S vkusem a láskou vybírá jim šat
a váže radost, touhy naše, sen,
do režných pláten,
volí marokén,
není to lehké, rozhodnout se tak,
jak žádá obsah, nesmí obelhat,
hřbet bez páteře zlatem ozdobit.
Druh básníků a bratr zármutku,
má něžné ruce,
v špičkách prstů cit
a jestli svět je jako antracit,
o útek slova dovede se bát.

Často, když básník ticho vysloví
a za oknem je hluchá němá tma,
je slovům zima,
snadno zmrzla by,
umělce nebýt, který dokáže
obléknout báseň srdcem, rukama.