Kdo to tam sedí sám

Kdo to tam sedí sám
v záři u okna?
Můj stín a já,
jen my dva.
Ale když sporý lampy svit
pohltí temnota,
můj stín mě opouští,
a v slzách nechá tu
jenom mě nebohou,
jenom mě nebohou
a moji samotu.

Li Čching-čao

Štěstí je být sám sebou
Ale nebýt sám
Štěstí je vstávat v létě ve čtyři hodiny ráno
Popíjet šálek čaje
Dívat se z okna a cítit
Jak se přesýpá čas

Štěstí je zvednout telefon
A slyšet že na druhé straně
Je ten komu na nás ještě záleží

Štěstí je mít čisté svědomí
Štěstí je nepoznat zákopy u Verdunu
Koncentrační tábory
Anebo Hirošimu
Štěstí je žít a ne jenom si užívat
Štěstí je nebýt otrokem svých vášní
slabosti či věcí

(od J.Čejky)

Kampak jaro se ztratilo?

Kampak jaro se ztratilo?
Kolem jen samota,
na pustých cestách
ani človíček.
Ví-li snad někdo,
kde by mohlo být,
ať přivolá je zpět.

Mizí snad jaro beze stop?
Kdo ví?
Možná jarní žluvy vědí.
Tisíce zpěvů,
nikdo jim nerozumí.
Kéž bych jen mohl,
tak jako vítr,
vznášet se nad růžemi!

Chuang Tching-ťien

V noci

Borovice ševelí ve větru,
voda hučí mezi kameny.
když se za úsvitu vytrácí měsíc,
kukačka jasně volá na hory.

Ne,nejsem básník,proč bych ti něco lhal,
jen odmala mám rád vznešenost bílých skal,
sosny a moře,západ na křídlech vrány
a soumrak vířením sta netopýrů tkaný,
hrdinské zkazky,jak víš,strmé štíty hor,
našeho praporu ve větru vzlet a vzdor,
pak barvy chryzantém,kde žluť až v bronz se mění,
a v šálku trpký čaj - svou stravu každodenní.
(Wen i-tuo)

podzimní píseň..
moře vln
polibky slunce zří
milion záblesků
až v srdci ta píseň zní
vrtule vážek
oblaka a modré nebe
zelená tráva, vítr už fouká
a listí?
ó tančí !

---------

Že se vlaštovky znovu vrátí
je pro mě důvod abych žil
Vlaštovky
na cestě zpět
přelétají moře
na jižní straně řeky
i proto mám proč čekat na zítřek.

A ještě
- stýská se mi po tobě
a o podzimu sní ...

-----------

Pivoňka

Od východu vítr hladí
dlouhým tahem noc.
Mlha zdvihla se a pádí,
měsíc zapadá.
Hluboký stín domu chladí
pivoněk růžovou tvář.
Rozžínám lampu:
- Pivoňko,bdi -
ať kol tebe chvěje
se lampy mé kmitavá zář!

Zimní krajina srdce

Na stromech černé plody zimy
země až na kost
prázdno
dálka

A zůstat sám a mezi svými
jak nad zamrzlou vodou lávka

Jean Baptiste Rousseu - Pokání

Jean Baptiste Rousseu
Pokání 

 Zděsil se při zpovědi fráter.
Uslyšel mladíka,
jak vyznává:

Smilnil jsem šestkrát,
pane páter.

Fuj,

řekl,

         ty si ale nemrava!                                      .
                                                                
Koukl však do vetchého sazebníku
a dodal:

Růženec,
ty nestoudníku!

Pak přišel další.
Dostal růženec a půl,
neb smilnil devětkrát.

Pak se však přihnul hoch,
který to měl jedenáctkrát do počtu
a udělal tím mnichu díru v rozpočtu.

Říkal jsi jedenáctkrát?
Hrome!

V tichu
veškeré prsty pomáhaly mnichu,
jak rozhřešit tu duši neposednou.
Nakonec ale vyhnal toho mládence.
                                                                
Mizero, táhni:
Smilni ještě jednou
a máš to,
kruci,
za celé dva růžence.

přeložil Radovan Krátký

Paul Eduard - Krásná a podobající se

Paul Eduard
Krásná a podobající se

Tvář na konci dne
Kolébka v mrtvých listech dne
Kytice nahého deště
Každé ukryté slunce
Každý pramen pramenů v hloubi vod
Každé zrcadlo rozbitých zrcadel
Tvář na vážkách ticha
Oblázek mezi druhými oblázky
Do praků posledních zásvitů dne
Tvář podobná všem zapomenutým tvářím.

přeložil Zdeněk Lorenc

Rve stromy podzimní vichr - Heinrich Heine

Rve stromy podzimní vichr
Heinrich Heine


Rve stromy podzimní vichr
sychravá noc je dnes;
sám cválám v šedém plášti
a všude jen pustý les.

A jak tak uháním, sotva
myšlenkám stačí můj spěch;
mne k domu mé milé nesou
lehce jak na křídlech.

Štěkají psi a hned vyjdou
ven sluhové s miháním svic;
ostruhy zvoní, letím
jí po schodech točitých vstříc.

Jsem v útulné komnatě jasné,
co vůní, tepla je tam,
milenka čeká tam na mne –
a v mžiku ji objímám.

Dál listoví ve větru chrastí,
dub šeptá šelestem:
„Co chceš, ty bláhový jezdče,
s tím marným snem?“

přeložil František Hrubín